A jedeme dál, vlastně pojďme to rozjet 🙂 dneska Vám napíšu, jak probíhala z mého pohledu aklimatizace a první dny na Bali v Indonésii. Dneska se podívám na některé věci prvních dní, přílet, přemísťování a Internet. Tedy věci, bez kterých si typický zápaďák ani neprdne.
Přílet
První, co nás po příletu čekalo, byla fronta na imigračním, kdy nám cesta k autu včetně vyplnění potřebných dokumentů zabrala asi hodinu. Linda byla statečná, myslím, že během čekání ani moc neřvala. Po kontrole víz na imigračním jsme šli lovit na pás naše nezbytnosti. Teda že jich nebylo málo. Všude pobíhala spousta pikolíků přes zavazadla, takže i my jsme během okamžiku měli dva na krku. Nijak jsme se jim nebránili, únava z letu byla značná a chtěli jsme se dostat co nejrychleji na ubytování. U auta jsme se rozloučili 5ti USD bankovkou a pánové s gestikulací, že je to málo, odešli. Pak následovala promptní výměna gatí za šortky, nástup do předem domluveného odvozu a půlhodinová cesta na ubytování. Zpětně musím říct, že šlo všechno hladce, přitom jsem měl na místě pocit, že je to drama – příště bych se asi pokusil během letu usnout, všemi dostupnými prostředky – rozuměj žádná chemie 🙂Časový posun byl v době příletu +6 hodin, se kterým jsme se všichni tři srovnali za 4 až 5 dní. Jednoznačná výhoda je pokoj s klimatizací, obzvlášť pokud jste na Bali ještě nebyli.
Vozítka
Protože jsme byli bez zkušeností, jízdu na scooteru ve třech jsme na začátku zavrhli.
Co se auta týká, chvíli jsem se pokoušel sehnat nějakou rozumnou půjčovnu přes web, ale ceny byly nesmyslně vysoké. Nakonec jsme dostali kontakt na Járu, který na Bali žije a auto jsme měli hned příští den. Padlo na nás Daihatsu Xenia aka Toyota Avanza, kterou jezdí odhadem asi polovina Bali. Auto stálo 4 200 000 IDR na měsíc včetně pojištění. Pravda, pojištění kryje škody do 500 USD, což se však dozvídám slovně, v dokumentu od půjčovny je ručně napsáno „Insured“ a v tištěné části pojistných podmínek je uvedeno, že auto pojištěné není. Po chvíli vyptávání se dozvídám, že oficiálně Vám na Bali auto nikdo nepojistí. Nemám jinou možnost a bereme to. Auto je veliké zhruba jako Citroen Picassa, vevnitř 6 míst, zvuk motoru nápadně připomíná vysavač a na pětku při 80 km/h točí motor 3000 otáček. Pořád mi nešlo do hlavy proč, ale první týdny za volantem na Bali naučí nováčka mnoho, čímž se dostávám k řízení na Bali.
Řízení na Bali
Pokud jste Evropan a nikdy jste neřídili v Asii, vezte, že některé věci prostě chodí jinak. Zaprvé, v Indonésii se jezdí vlevo. Zadruhé, na Bali není dopravní provoz, ale dopravní proud. To znamená, že o tom, kdy pojedete, nerozhodují vždycky pravidla, ale právě proud, který má vlastní inteligenci. Jakžtakž ho drží na uzdě semafory, jenže ty najdete jen v centru a není jich moc. V ostatních případech se chováte, jako Balijci, tzn.:
- Nepoužíváte zpětné zrcátko a to hned ze dvou důvodů – je hustý provoz a potřebujete sledovat, co se děje před Vámi, a potom Vás prostě nezajímá, co se za Vámi děje, i když právě opouštíte krajnici. A třeba na motorce.
- Překážka na Vaší polovině vozovky se řeší probliknutím protijedoucích a plynulou jízdou kolem překážky, hlavně nebrzdit. Protijedoucí klidně i zastaví, když je třeba.
- Při odbočování kamkoliv počítáte s proudem scooterů z obou stran Vašeho auta.
- Zdánlivě beznadějné čekání na přednost řeší pomalé vjetí do křižovatky, chvíli to trvá, ale jen do doby, než se další auto nevejde, pak můžete vyrazit. Tenhle způsob se dá použít na 90 procent dopravních situací.
- Doprava se dá slušně řídit gestikulací vlastní rukou, jak na scooteru, tak z okénka.
- Vodorovné dopravní značení je orientační, počet pruhů se mění podle potřeby, klidně i do protisměru.
- 50 km/h je slušná cestovní rychlost.
- Když se blíží crash, směj se, co můžeš, atp.
Jako řidič mám rád svoje, takže ani nemusím říkat, že v autě nikdo nesměl ze začátku ani pípnout, ale zvyknout se dá na všechno. Během našeho pobytu zdražili litr benzínu z 6500 IDR na 8500 IDR, takže pořád benzínový ráj.
Internet
Připojení jsme řešili nákupem datových balíčků u mobilního operátora, náš vyvolený byl Telkomsel. Konektivita byla subjektivně bez problémů, jelo to 3G, na LTE zapomeňte. Jediná otravná věc byly marketingové SMS od operátora, kterých bylo na můj vkus hodně, cca dvě denně. Nejvyšší datový balíček za 100 000 IDR obsahuje 5GB dat, z toho 3GB rychlých a 2GB pomalých, jaký je v nich rozdíl, jsem nezkoumal. Datový balíček má platnost jeden měsíc.
Data jsme si mezi sebou sdíleli pomocí hotspotu, což je fajn, jen je dobré si dát bacha na školácké chyby jako: automatické aktualizace Windows, synchronizace fotek do cloudu a taky třeba sledování Cimrmanů na Youtube, protože pak data mizí stejně rychle, jako šiška salámu importovaná z Čech.
Nejspíš seženete i ADSL, ale v domech, které jsme viděli, nebyly nikdy natažené dráty, pak zůstává otázkou cena pořízení a čekací doba. ADSL bych řešil asi až při dlouhodobém pobytu na Bali. Dokonce jsem viděl jednu nabídku lokálního providera, ale odhaduji, že jejich penetrace bude mnohem menší, než v Čechách.
Příští příspěvek bude o tom, jak jsme hledali bydlení. Nebo taky uvidíme s čím se tentokrát vytasí máma:)
Táta.